Název inspirovaný nejslavnější školou gladiátorů v Římě. Připravili jsme si opravdu pestrý a také náročný program, přeci jen 42 hodin už dává prostor. Výzvu přijalo deset bojovníků a vše začalo hned v ostrém tempu v pátek ve 20:00.
Převzít proviant, zbudovat tábor, rozdělit funkce a už tu byl první, aktivační kruháč s deseti stanovišti.
Ne dlouho potom tým vyrazil i s pneumatikou od nákladního auta do terénu, zmapovat okolí a
poohlédnout se po případných zdrojích využitelných pro tuto akci.
Následoval zasloužený spánek a to celé tři hodiny a už tu bylo sobotní ráno. Stručný trénink na
zahřátí, příprava snídaně a první tematický blok – základy první pomoci v praxi. Díky modelovým
situacím si tak mohli účastníci vyzkoušet, jak čas dokáže letět, nebo se naopak úplně se zastavit.
Obecně známé základy postupů v kontextu konkrétní situace tak dostával nový rozměr a člověk si tak
dobře uvědomí, jak důležitý je trénink i v této oblasti.
Dvě hodiny zdrávky utekly jako voda a byl tu zrychlený přesun na vlak. Ten je dopravil do Klatov.
Trocha pátrání a už je vítal fitness Šumavan, tady si v sále pro bojovníky připravil Jindra silový trénink.
Ten opravdu důkladně prověřil aktuální dispozice a na závěr všichni s radostí přijali příležitost se
osprchovat. Fitness Šumavan je bezesporu skvělým místem pro pořádný trénink a určitě jsme tu
nebyli naposledy.
To už je ale opět čekal přesun vlakem do základního tábora, samozřejmě v časovém limitu, kde si pro
ně Tomáš z Cordell paracord připravil workshop o výrobě paracordu. Zklidnit tepovku a soustředit se
na pokyny a rytmiku pletení nebylo pro každého úplně snadné. Nakonec si ale všichni odnášeli vlastní
paracord jako první trofej této akce.
Příprava pozdního oběda, úprava tábora, zdokonalení ohniště. Další výzvou byla příprava známé
švédské speciality, tentokrát co nejblíže originální receptuře. I tak bylo Surstrommig docela výzva.
V této části se rozhodl vzhledem k fyzickému stavu ukončit účast jeden z bojovníků. Ačkoliv tým
naléhal, že to společně zvládnou, David nechtěl tým oslabovat, a jak sám řekl „trofej by si
plnohodnotně nezasloužil“. Po krátkém rozloučení mohla začít další noční etapa. Tentokrát „jen“
s vojenskými bednami. Nedaleký hrad ze 13. století vzali na steč (raději opakovaně), propátrali a do
mapy zanesli další terén a samozřejmě nacvičili oblíbené přesuny materiálu a šlo se spát.
Po zhruba pěti hodinách spánku, snídani a rozcvičce následoval zrychlený přesun na místní střelnici.
Po řádném bezpečnostním proškolení k zacházení se zbraní a chování se v rámci střelnice byli vždy
jedinci pod dohledem instruováni ke střelbě z útočné pušky a brokovnice. Jako by únava zmizela,
tahle část utekla snad nejrychleji a každý získal svůj terč jako upomínku.
To samozřejmě nebylo vše. Ludus Magnus se blížil do finále, ale ještě tu byl Martin K. a jeho
devadesát minut bojové průpravy. Základy sebeobrany a úvod do správného provádění úderů a kopů
byl na boso. To sice v úvodu některé bojovníky překvapilo, ale rozhodně to nikoho nezastavilo.
Poslední týmový přesun, poslední výprava do terénu. Symbolicky jít zakončit tuhle nadupanou akci.
Mohli s sebou vzít cokoliv. Vybrali si bez váhání to nejtěžší – pneumatiku od nákladního auta. A šlo se.
Lepe řečeno, spíše běželo.
Pak už jen pár slov na závěr, shrnutí a poděkování ze strany Lanisty a v parádním tempu s úsměvem
přesně po 42 hodinách do cíle.
Tedy devět bojovníků, kteří obstáli, převzalo rudis – dřevěný meče, který v aréně dostávali gladiátoři,
kteří porazili všechny své soupeře, speciální nášivku, pin jako odznak hodnosti a svůj zarámovaný terč
ze střelnice. Oni porazili únavu, zimu, dril, hromadu úkolů a každý ví sám nejlépe v čem je potřeba
doplnit rezervy stejně tak jako ví, v čem dokázal tým podržet a posunout. O tom je Gladius – nikdy na
to nejsi sám!
Z pozice Lanisty bych rád touto cestou poděkoval Míše, Davidovi, Sáře, Anně, Jindrovi, Čendovi,
Tomášovi a Martinovi za tu obrovskou pomoc, energii a nasazení. Díky vám se podařila realizovat
tahle akce, která dle mého názoru, rozhodně nebyla poslední.
Stand strong!
